Nový začátek

S mým starým se blogem se stalo něco nepředvídatelného. Ale právě tahle skutečnost mi ukázala, jak moc můžu být šťastná. Taky sem už můžu napsat, že mě nekteří lidé zklamali, což jsem na ten starý napsat nemohla, protože by si to přečetli.

Právě čtu Deník Anne Frankové, holandské slečny, která se v letech 1942 - 1944 (bylo jí 13 - 15), ukrývala prakticky ve skříni. Neměla co jíst, co na sebe, žádnou lásku, dva roky nebyla na vzduchu. A stejně se dokázala v úkrytu radovat, zamilovat a cítit. Tahle knížka je pro mě hrozně symbolická, říká něco o novém začátku, o novém způsobu myšlení.
Vedle jejích problémů mi ty mé připadají jako neskutečné malichernosti.
Stále mě zaráží, jak moc se dokážu vcítit do jejích problémů, dojmů. Jak se cítím stejně. Hrozně jí rozumím. Že i po šedesáti letech dívky vlastně stejné. Neměnnost.
Anne mluví o štěstí, o tom, co bude dělat po konci války, kterého se ale nedožije... Neustále věří.
Když nevidím jen anonymní miliony lidí, ale skutečný příběh, život toho člověka, přijde mi to hrozné. Hrozně moc hrozné.
Každá den bych měla děkovat něčemu tam nahoře, že jsem víceméně zdravá, mám co jíst, co nosit na sobě.

Nejsem bohatá co do peněz ani pozemských statků, nejsem hezká ani inteligentní, ani chytrá, ale jsem a budu  šťastná. Mám šťastnou povahu, mám ráda lidi, nejsem podezíravá a chci, aby byli všichni šťastní spolu se mnou!" - Anne

S tímhle se dokážu plně ztotožnit. I v tom nejhorším hledám to nejlepší, což se ovšem moc nevyplácí.

Nový začátek. 
Je tu nový rok, nový blog, nová Katie. Mnoho důvodů pro to být šťastná. Tak proč se tomu bránit?

Díky, Bože.
















S láskou, Vaše Katie