Minulý týden jsem se rozbrečela v obchodě. Proč? Nezapla jsem žádnou sukni. Žádnou. Nezapla jsem taky žádné kalhoty. Rozbrečela jsem se bezmocí nad tím, jak strašně jsem ztloustla.
Nemůžu dál vypadat takhle. Vím, že nejsem moc tlustá, mám hezkou postavu. Ale prostě takhle nemůžu vypadat dál.
Stojím ve svym pokoji, koukám se na sebe do zrcadla a říkám si, že snad není možný, že bych tohle byla já. Ta hezká holka s (teď) tak velkym zadkem a břichem.
STOP
Musím s tím něco dělat. Je mi ze sebe špatně. Něco se musí stát. A taky stane.
Taky přichází změna vlasů. S dlouhýma vlasama jsem nikdy nebyla šťastná. Nesnáším je. Mikádo, pojď ke mně!
Vím, že toho dokážu hodně změnit. A musím rychle. Věřím si.
Najděte sílu něco změnit, než bude pozdě. Katie
Žádné komentáře:
Okomentovat