Celý život chci, a chtěla jsem jít na gympl. Vždycky jsem o tom podvědomě snila. Teď, v devítce, jsem trochu na vážkách. Doléhá na mě všechno jasněji, jsem hrozně vystresovaná, cítím tlak. Přestávám tam chtít. A přesto ta škola zůstává mou vysněnou.
Rodiče po mně nikdy nechtěli nic velkého. Jen ať jsem šťastná, mám fajn kamarády a dělám to, co mě baví a dobře se učím. To byly jejich cíle. Teď opravdu chtějí (a já vím, že chtějí to nejlepší), abych se tam dostala.
Fyzika, matika, biologie, chemie. Tyhle předměty nesnáším. Opravdu. Z celého srdce. A teď s nimi budu čtyři roky trpět. Nechci.
Jenže žádná škola odpovídající mým přáním zřejmě neexistuje. Dějepis, angličtina, němčina, čeština. Kde je taková škola?
Vím, že když půjdu na gympl chybu neudělám. Ale.. stejně musím vyjádřit své pochyby.
Stejně tam skončím a budu šťastná
(takže trochu nesmyslnej článek, ale tak..)
Žádné komentáře:
Okomentovat